Indikační skica Starosedlského Hrádku z roku 1830
Na tomto místě najdete delší doprovodný text k mapě, která je vystavena u Nového hřiště. Samotnou indikační skicu si můžete prohlédnout také zde. Jde o mimořádně zajímavý historický dokument, který zachycuje Starosedlský Hrádek a jeho okolí v roce 1830, tedy v době, kdy obec vypadala v mnoha ohledech jinak než dnes, a přece v ní lze stále poznat řadu známých míst.
Indikační skica je pracovní kopie mapy stabilního katastru. Vznikala současně s originální mapou a sloužila přímo v terénu při dokončování měření, zapisování údajů a ověřování skutečného stavu. Na rozdíl od čistých konečných map je dnes mimořádně cenná tím, že obsahuje více konkrétních informací. Zachycuje nejen samotné parcely a budovy, ale také čísla domů, jména držitelů a další poznámky, které se do pozdějších mapových exemplářů již nepřenesly. Právě díky tomu si lze udělat mnohem plastičtější představu o tom, jak Starosedlský Hrádek vypadal a jak fungoval na počátku 19. století.
Dnešní člověk si pod slovem katastr zpravidla představí úřední mapu pozemků, ale v první polovině 19. století šlo o velmi důležitý nástroj státní správy. Stabilní katastr měl přinést přesné a trvalé zachycení půdy a nemovitostí pro daňové a správní účely. Zároveň však dnes představuje unikátní svědectví o krajině, hospodaření i každodenním životě. Mapa tak není jen technickým dokumentem, ale vlastně i jakousi „fotografií“ tehdejšího světa, zachycenou rukou geometra a doplněnou o údaje, které mají pro místní historii mimořádnou hodnotu.
Velmi důležité jsou jmenné údaje zapsané přímo u jednotlivých pozemků. Jména uvedená na parcelách odpovídají jménům majitelů příslušných domů v obci. Mapa tedy neukazuje pouze to, kde která parcela ležela, ale také komu náležela a jak byly jednotlivé usedlosti propojeny s okolní půdou. Z tohoto hlediska představuje indikační skica jedinečný pramen k poznání vlastnických poměrů ve Starosedlském Hrádku roku 1830. Umožňuje sledovat vazby mezi domy, hospodářstvím a krajinou, které byly v tehdejší venkovské společnosti zcela zásadní.
Mapa je zároveň velmi názorná díky barevnému rozlišení. Jednotlivé druhy pozemků jsou vybarveny podle svého využití. Lze tak odlišit pole, louky, zahrady, vodní plochy, lesy i neobdělávanou půdu. Zvláštní pozornost si zaslouží budovy. Ty jsou barevně rozlišeny i podle své odolnosti vůči ohni. Žlutě jsou vyznačeny budovy spalné, tedy stavby hůře chráněné před požárem, většinou dřevěné nebo roubené. Červeně, respektive karmínově, jsou označeny budovy nespalné, tedy lépe chráněné před požárem, zpravidla zděné nebo jinak konstrukčně odolnější. Už samotné barevné řešení tak vypovídá nejen o podobě zástavby, ale i o tehdejším vnímání bezpečnosti a významu jednotlivých staveb. V některých případech navíc sytější vybarvení upozorňuje na větší důležitost určité budovy v rámci obce nebo hospodářského areálu.
Při pozorném čtení mapy lze objevit několik významných míst Starosedlského Hrádku. Nápadně je zachycen zámecký areál se zámkem, přilehlými stavbami a kaplí. Výraznou budovou byl také hostinec na návsi, který je na mapě zřetelně vyznačen, přestože se do dnešní doby již nedochoval. Na mapě najdeme rovněž pivovar s číslem popisným 5, který v obci kdysi stával. Dodnes se naopak dochovala budova panského mlýna čp. 4.
Pozoruhodná je i vodní krajina zachycená na mapě. V době vzniku indikační skici se v katastru nacházelo pět rybníků. Do současnosti se čtyři z nich zachovaly, a to v překvapivě podobném rozsahu. Největší z nich, Zámecký rybník, zasahoval tehdy dále k severní hranici katastru než dnes. V terénu lze i nyní najít stopy, které jeho někdejší rozsah připomínají. Na mapě je možné dohledat také zaniklý rybník Pěnička, který ležel nad pravým chobotem rybníka Kundratec a jehož hráz již zanikla. Takové detaily ukazují, jak důležitým pramenem je indikační skica i pro poznání dlouhodobých proměn krajiny, vodních ploch a hospodářského využití území.
Indikační skica Starosedlského Hrádku z roku 1830 tedy není jen starou mapou k prohlížení. Je to cenné svědectví o podobě obce, o její zástavbě, hospodářském zázemí, vlastnických vztazích i uspořádání okolní krajiny. Umožňuje nahlédnout do doby, kdy byly domy, pole, cesty i rybníky součástí jednoho přehledného a funkčního celku, pevně spojeného se jmény konkrétních lidí. Právě v tom spočívá její mimořádná hodnota. Pomáhá nám lépe porozumět místu, ve kterém žijeme, a uvědomit si, jak hluboké historické kořeny má dnešní podoba Starosedlského Hrádku.
